Byl prvním československým leteckým esem, tedy pilotem, jemuž bylo jako prvnímu přiznáno nejméně pět potvrzených sestřelů. Vynikající pilot a střelec. Během 2. světové války mu bylo přiznáno sestřelení 12 letounů jistě, 2 pravděpodobně a 1 letounu poškozeného. Ze svého života za tyto výkony obdržel čtyřikrát Československý válečný kříž, třikrát Československou medaili Za chrabrost, Československou medaili Za zásluhy I. st., Československou pamětní medaili zahraničního odboje (se štítky F-VB), francouzský Croix de Guerre se čtyřmi palmami, dvěma zlatými a dvěma stříbrnými hvězdami, řád Légion d’Honneur (stupně Chevalier a Officier), britskou The 1939-1945 Star (with Battle of Britain Clasp), Air Crew Europe Star a War Medal.
V letech 1929-1931 prodělal Školu pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po absolvování byl přidělen do Olomouce k 5. pozorovací letce Leteckého pluku 2. Zde létal jako pilot dvoumístných pozorovacích dvouplošníků Aero A-11. Roku 1932 prodělal stíhací výcvik v pobočce VLU v Chebu. Poté se vrátil zpět do Olomouce, kde byl přidělen nejprve k 34., později k 36. stíhací letce, u nichž postupně létal na stíhačkách Letov Š-20, Avia Ba-33 a nakonec Avia B – 534. Postupně dosáhl hodností četaře. V roce 1937 byl vybrán, aby spolu s čseskoslovenskou leteckou elitou reprezentoval ČSR na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu. Ve třech náročných disciplínách zde soutěžil na B-534 proti podstatně modernějším prototypům německých Messerschmittů Bf 109 a získal po jednom 2., 3. a 4. místě. Na podzim 1937 Peřina suverénně zvítězil v armádních leteckých závodech ve vzdušné střelbě v Malackách a na přelomu let 1937-1938 úspěšně absolvoval rotmistrovský kurs v Milovicích. Pak až do okupace létal na Aviích B-534 u nově zformované 52. stíhací letky Leteckého pluku 2 v Olomouci, Vyškově a Prostějově. Z vlasti unikl v červnu 1939.
Z Polska se dostal na lodi do Francie, kde se přeškoloval na stíhačky Curtiss Hawk H-75 ve středisku v Chartres. V prosinci 1939 se stal jedním z prvních dvaceti českých stíhačů odeslaných na západní frontu. Byl přidělen ke slavné Groupe de Chasse 1/5, kde létal většinou jako číslo slavného velitele 1. escadrílly Capitaine Jeana Accarta. Během pouhých tří týdnů francouzské kampaně sestřelil 11 letounů jistě a 2 pravděpodobně. Za své výkony byl zcela mimořádně povýšen do hodnosti poručíka, což byl vůbec první případ takového povýšení do důstojnického stavu ve 2. světové válce. Dne 3. června 1940 byl ve vzdušném boji s přesilou dvoumotorových Messerschmittů Bf 110 u Paříže sestřelen a vážně zraněn. Po útěku z nemocnice přeletěl s GC 1/5 do severní Afriky a odtud pokračoval přes Gibraltar na lodi do Velké Británie.
Byl přijat k RAF v hodnosti Pilot Officer a v září 1940 zařazen k nedávno zformované 312. československé stíhací peruti. V jejích řadách se účastnil na Hurrícanech verzí Mk.I, IIA a IIB a na Spitfirech Mk.IIA, IIB, VB a VC nejprve bitvy o Británii a později ofenzivních sweepů nad okupovaným kontinentem. V průběhu těchto akcí své bojové skóre uzavřel. Po ukončení operačního turnusu v prosinci 1942 působil v hodnosti Flight Lieutenant jako Sector Gunnery Instructor v Exeteru, později jako Squadron Leader ve funkci Sector Gunnery Leader na sektorových základnách stíhacího letectva v Ibsley, Turnhouse a Coltishallu. Od roku 1944 až do konce války pak pracoval jako pobočník velitele čs. styčné skupiny u štábu Fighter Command, kde se věnoval především zpracování podkladů pro poválečný střelecký výcvik u čs. letectva.
Po návratu do vlasti v červenci 1945 působil jako instruktor střelby a bombardování u pilotní školy III v Olomouci, která byla součástí VLU v Prostějově. Od dubna 1947 velel letecké střelnici v Malackách, přičemž dosáhl hodnosti majora. V rámci vlny čistek byl však v lednu 1949 od letectva propuštěn. Před komunistickým terorem zvolil opětovný útěk do exilu. Ve Velké Británii byl opět přijat k RAF a v hodnosti Flying Offcer sloužil v neletových funkcích na základnách Cardington, Cranwell a North Coast. Roku 1955 odešel do civilu, emigroval do Kanady a roku 1959 do USA. Roku 1993 se vrátil do své vlasti a ihned aktivně vstoupil zpět do leteckého života. V roce 2000 se stal jedním ze zakladatelů Historické letky RČS. František Peřina odešel do leteckého nebe 6. května 2006.