Jen pohled do kalendáře mi připomíná, že od toho dne, kdy mi zazvonil mobil a Stano Bajzik mi jen krátce řekl: „Martin se dnes zabil v Holandsku,“ opravdu uplynulo už dvacet let. Dnes si uvědomuji, jak moc dlouhá doba je v lidském životě dvacet let. Za tu dobu se z čerstvě narozeného člověka stane někdo, kdo (většinou) je již schopen se sám o sebe postarat, sice ještě občas dělá hlouposti, ale už je to dospělý člověk. Strašně moc věcí se za dvacet let změní, nejen hudba, architektura, móda, tedy upřímně, ta se spíš vrátí tam kde byla, ale občas i politický režim. Na spoustu věcí už člověk i zapomene, ale na výjimečné lidi ne. Martin byl výjimečný. Nejen jako pilot, ale i jako člověk. Byl to kamarád, který nikdy nikoho nenechal ve“štychu“ a byl schopen pro své kamarády obětovat hodně. I to nejcennější, co měl, tedy svůj čas. Ne, že bychom tehdy tušili, jak málo mu ho nespravedlivý osud pro pobyt tady mezi námi vyměřil, ale Martin žil strašně rychle. Vlastně on byl celý o rychlosti, rychle létal, jezdil a žil.
Martina jsem měl tu čest zažít jako svého prvního leteckého instruktora, člověka, který mi ukázal, jaké to je, když letadlo skutečně ovládáte, když udělá přesně ty pohyby, které chcete, a udělá je čistě a bezchybně. Tak, jak mu je vtiskne člověk, který ho zná do nejmenších detailů a umí využít všech jeho limitů. Martin, kromě všeho, jak ho odborná i laická veřejnost znala, byl také velký vlastenec, člověk, který byl hrdý na to odkud je a hrdý na lidi, na které navazoval. Jedním z těch, které měl skutečně rád, byl František Peřina. Myslím, že ta náklonnost byla oboustranná a František s Martinem si vždy měli o čem povídat, o letadlech, o ženách, o životě a o historii. Během jednoho z takových sezení v Moravské Třebové vznikla i myšlenka založit spolek, který pak i skutečně začal fungovat pod jménem Historická letka RČS. Oproti původním plánům nakonec fungoval trochu jinak, ale i tak něco pozitivního přinesl. Jak lidem, kteří se jeho práce účastnili přímo, tak i veřejnosti, která si díky tomu, co jsme dělali, měla možnost připomenout, co naši předci letecké historii přinesli. Dnes je součástí české letecké historie i Martin Stáhalík, nikdy bychom na něj neměli zapomenout.
