29. března 2009

Video z přistání Herculesu belgického letectva s Avií BH5 na palubě na leteckém dni CIAF 2008 v Brně 6. září 2008.

25. srpna 2008

Video přistání Avií v Bad Neuenahr 27. července 2008, autory záběrů jsou Stefan Frank a Stefan Schaefer.

Video ve vyšší kvalitě můžete stáhnout zde (18MB WMV).

30. července 2008

Z médií už možná víte, že po úterní večerní přípravě letounů na odlet se při pokusu odjet z letiště na ubytování u doprovodné dodávky rozbila (patrně) levá přední poloosa. Konstrukčně 85 let staré letouny cestu vydržely, 4 roky starý VW Transporter ne. Vzhledem k nutnosti vést nářadí a přípravky pro údržbu Avie BH 5 byl tak ohrožen její odlet zpět do Prahy. Ráno následujícího dne bylo rozhodnuto vyslat domů jen Avii BH 1 s Marcelem Sezemským a doprovodnou Cessnu 150 s Martinem Feiferem a Honzou Černým. Letouny odlétají kolem 11:45, posádka pozemního doprovodu (Nissan Pathfinder) si ještě na letištním baru dává něco k jídlu a pití a vyráží asi s půlhodinovým zpožděním za letadly.

Letouny při zpáteční cestě kopírují trasu příletu, na jednotlivých letištích se BH 1 vždy dotankovává. V Coburgu se posádka Pathfinderu setkává s posádkou letadel a po rychlém dotankování BH 1 odlétá na poslední úsek středeční trasy. V Tachově přistává BH 1 lehce po 20:30 a je jasné, že Marcel Sezemský tak dokázal vyjímečný výkon - přeletět z Belgie do České republiky technologicky téměř 90 let starým strojem v rekordním čase 8 hodin a 50 minut. Paradoxně za to "může" právě ta rozbitá dodávka, nemožnost odletu BH 5 a absence potřeby čekat na ochlazení motoru BH 5 před každým startem.

Avia BH 5 bude v Bruselu vystavena v muzeu až do září, kdy bude rozebrána a naložena do nákladního letounu C-130 Hercules Belgického královského letectva a převezena na letecký den CIAF do Brna.

Na středečním odletu nás zamrzel přístup pražského ruzyňského letiště. Celý tým Historické letky těchto pět dnů reprezentoval Českou republiku v zahraničí. Ruzyňské letiště ale i tak neváhalo oškubat posádku Cessny, bez které by přelet nebyl možný, o 3000 Kč za přistávací poplatky. Je vidět, jaký vztah má ruzyňské letiště k historii a propagaci českého letectví.

Na středečním rekordním letu měla také velkou zásluhu posádka Cessny a to Martin Feifer s Honzou Černým. Při mezipřistáních, kdy Marcel musel odpočívat, kvůli fyzické i psychické náročnosti letu, Martin běhal s kanystrem a tankoval Avii, zatímco Honza Černý dělal předletovou přípravu na další část letu. Martin je na tom přece jen o trochu lépe, protože se s Honzou Černým po dvou přeletech pravidelně střídají a tak si udržují stále pozornost na patřičné úrovni. Honza Černý je druhý pilot, který se s Martinem střídá u kniplu a pak ten, co neřídí komunikuje s patřičným řídícím střediskem. "Myslím si, že bez Honzy bych to fakt sám nedokázal. Bylo to hodně náročný! Musím se přiznat, že nyní vím, proč piloti velkých letadel cvičí souhru posádky. Když si totiž navzájem pomáhají a každý dělá, to co má. Je to vše o polovinu lehčí a zároveň bezpečnější a to je právě to, co se mi s Honzou podařilo. Dokonale jsme se sehráli a určitě bych se již s ním nebál letět ještě dál," říká Martin Feifer, jeden z pilotů Cessny.

Odlet Avie BH 1 a Cessny 150 z letiště Grimbergen zpět směrem domů, odtlačování porouchaného VW a jízda domů Nissanem.

Podvečerní Coburgu, letouny odlétají na poslední dnešní etapu do Tachova.

Přílet Cessničky na letiště Praha Ruzyně

29. července 2008

Dnes, v úterý 29.7.2008, máme v plánu mezi 14. a 15. hodinou odletět z letiště Kiewit (Zonhofen). Přílet do cíle, na letiště Grimbergen (EBGB), bude v 16:00. V případě změny časů se budeme snažit včas informovat.

Obě Avie právě po východu slunce na letišti Kiewit u Zonhovenu

Pár dopoledních vyhlídkových letů Martinovou "cessničkou"

Přílet do Bruselu na letiště Grimbergen a přijetí u českého velvyslance v Belgii

28. července 2008

Report Milana Mikuleckého z pondělí 28. července

Dnešní den začal velice nadějně, aby se později stal prvním během našeho letu, kdy jsme se museli vracet na výchozí letiště. Přitom od rána bylo všechno v nejlepším pořádku, letadla byla připravená už od včerejšího večera, stačilo je vytáhnout z hangáru, pořídit skupinové foto s místními plachtaři a nahazovat. Motory u obou Avií naskočili napoprvé a po startu jdeme s Marcelem do dvou průletů, nad letištěm a nasazujeme na trať. Martin s Honzou, kteří nám v Cessně zajišťují navigaci a komunikaci vzlétají po nás a během pěti minut nás dohánějí a zaujímají svojí standardní pozici ve předu. Už je na čase, protože oblačnost začíná houstnout a tlačit se k zemi. Deset minut před přeletem německo – belgické hranice Martin rozhoduje, vracíme se, dohlednost je víc než mizerná a před sebou máme kopce, které nejsou vidět. Po přistání zpět v Bad Neuenahr okamžitě voláme náš pozemní doprovod, který se musí také vrátit. Musíme zde vyčkat minimálně dvě až tři hodiny, ale než dorazí kluci – mechanici nemáme co na práci a jdeme na oběd. Všechno zlé je k něčemu dobré, seznamujeme se s místním kuchtíkem a to se nám bude o pár hodin později zatraceně hodit. Kluci se okamžitě po příjezdu vrhají na obě letadla, všechny svíčky dolu, vyčistit, zkontrolovat motor, doplnit olej, vše promazat a protože už se lepší počasí, zkusit startovat. Bohužel teploty hlav válců jsou stále příliš vysoko a nyní přichází hvězdná hodina letištního kuchaře. Postupně jsme mu zlikvidovaly veškeré zásoby ledu, kterými v igelitových sáčcích obkládáme motor. I tak se později s Marcelem zapotíme a navztekáme při nahazování. Nzetka prostě ráda startuje pouze za studena. Znovu start, tentokrát bez parádiček a odlet přímo na trasu. Když dolétáme na místo kde jsme ráno museli otočit, vidíme to co ráno bylo v mracích, lesy, jezera, a pořádné kopce. Zjišťuji, že Belgie rozhodně není vhodná země pro případná nouzová přistání, na každém kousku země něco stojí. Prolétáváme malou přeháňku a snažím se nevnímat Martinova hlášení o tom kolik času nám zbývá na cílové letiště, když hlásí polovinu letu a záložní letiště do pěti minut musím se hodně přemáhat abych nechtěl sedat dřív. Když jsme vyráželi rozhodně jsem netušil, jak fyzicky namáhavé to bude, musím začít víc cvičit. Letiště Hassel u města Zonhoven je půvabný kus trávy mezi domečky z červených cihel. Na zemi už čekají místní novináři a obě Avie se jdou opět předvést. Po přistání mám pocit, že nesedíme na letišti, ale na golfovém hřišti, skoro s lítostí se dívám na rýhu, kterou vyryla ostruha mé Avie. Už jsou u nás lidé, kteří tady na nás od rána čekali a opět je nutné připravit letadla na zítřejší let.

Bad Neuenahr

Kiewit (Zonhoven)

Z nizozemského Maastrichtu se do Kiewitu přijel podívat velmi trpělivý nadšenec (viz poslední foto). Na letišti čekal od 10. hodiny až do příletu Avií krátce před 18. hodinou, na letišti s námi vydržel až večera.

27. července 2008

Po nezbytné navigační přípravě, při které bylo rozhodnuto vzhledem k nevyhovujícím parametrům vzletové dráhy změnit následující zastávku, se několik minut po 10. hodině vznesly oba letouny Avia nad dráhu letiště v Coburgu. Krátce po vlezu, při jejich prvním společném průletu, se skupina znovu rozšířila o doprovodnou Cessnu 150, všechny tři letouny pak pokračovaly na západ.

Dnešní první zastávka se uskutečnila na letišti Gelnhausen (EDFG) asi 50 km východně od Frankfurtu n. M. Jedná se znovu o velmi pěkné letiště se vstřícným personálem. Opětovné nastartování motoru BH 5 se zde trochu protáhlo, ale nakonec po několikahodinové pauze odlétáme od blížící se bouřky dále na západ, na letiště Bad Neuenahr-Ahrweiler. Vozidlo s palivem jelo na mezizastávku v Gelnhausenu, druhé doprovodné vozidlo pokračovalo z Coburgu přímo na Bad Neuenahr-Ahrweiler. Minutu po jeho příjezdu se v blízkosti letiště objevila skupina Avii s Cessnou, o několik minut později všechny letouny dosedly na plochu letiště. Po zhodnocení počasí se rozhodujeme raději zůstat přes noc - pro Avie nám připravili místo v hangáru, Cessnu kotvíme venku na trávě. V případě Bad Neuenahr-Ahrweiler jde znovu o krásné letiště s milými lidmi, večer jsme dokonce byli pozváni na grilování v místním hangáru.

Na letišti Bad Neuenahr-Ahrweiler jsme potkali v Německu žijícího českého rodáka a jeho německou přítelkyni, kteří se přijeli podívat až ze vzdálenosti přes 100 km. Za takovou návštěvu jim samozřejmě děkujeme.

Neděle 27. července - odlet z Coburgu

Gelnhausen - zde jsme zažili krušné chvíle, kdy nám nešel nahodit motor Walter NZ60 zabudovaný v BH-5 a zároveň se z východu blížily vysoké bouřkové mraky. Čekání na vychladnutí "enzetky" jsme si krátili prolízáním hangárů, kde měli opravdové skvosty (Tiger Moth - navštěvuje Aviatickou pouť v Pardubicích, 3x Dornier Do-27, Pilatus P-2, kluzák Baby, atd.). Zde jsme byli také zaskočeni, když jsme během našeho čekání viděli, jak nám jeden pán nese sklenice s flaškou vychlazené vody.

Bad Neuenahr - přílet na letiště, kotvení Cessny před bouřkou a večerní grilování

26. července 2008

Obě Avie dnes s menším zdržením přibližně v 10:15 odstartovaly ke své několikadenní pouti do Bruselu. Na letišti v Praze - Letňanech se při té příležitosti sešlo přibližně sto diváků a novinářů. Oba letouny, Avia BH1 pilotovaná Marcelem Sezemským a Avia BH5 pilotovaná Milanem Mikuleckým, po vzletu provedly provedly několik okruhů a nízkých průletů a vydaly se směr jihovýchod po východním okraji Prahy na letiště Praha - Točná. Historické stroje doprovází Cessna 172 a Cessna 150. Zbytek teamu jede ve dvou doprovodných autech.

Honza Fiala alias Amálka, organizátor a účastník přeletu na síti VATSIM.

kolem poledne
Letouny přistály na letišti v Oldřichově poblíž Tachova, kde nás uvítal starosta města Tachova. Po dotankování pokračujeme přes hranice s Německem do Coburgu. Odlet proběhne přibližně kolem 14. hodiny. Velmi pěkné počasí a vysoká teplota nám při první etapě znemožnily vzít s sebou pasažéra, protože při vyšších teplotách klesá vztlak křídel. Naopak nám počasí pomohlo východním větrem a tak let proběhl o něco rychleji, než jsme původně předpokládali. Při letu nad hrady a zámky bylo vidět, že si nás lidé všímají - mávali nám. Další fotografie z první etapy očekávejte večer nebo zítra.

12:10
Pavel Ryba, řidič doprovodné dodávky:

"Právě posunujeme hranice lidských možností při jízdě neklimatizovaným autem. Kombinace výparů z převáženého paliva a citrónové náplně ostřikovače tvoří výbušnou kombinaci."

14:45
Odlet z Tachova.

15:47
Přílet na krásné letiště v Coburgu. První pohled je úchvatný, panorama letiště se středověkým hradem nám doslova vyráží dech, to co nám vyráží definitivně je zjištění, že dráha na kopci má sklon 17 stupňů, takže není vůbec jisté zda se Aviím podaří zastavit. Jako první přistávají kluci s Cessnou, kteří nám celou dobu zajišťují komunikaci. V okamžiku kdy nasazuje na finále Marcel s BH 1 se prudce změnil směr větru, jde přímo z boku a Marcel plně využívá šířku dráhy. Po dosednutí Bosky přichází poryv větru a Milan v poslední fázi dojezdu neměl šanci (kvůli absenci brzd) udržet letadlo na dráze a přejel i sousední asfaltovou. Tím veškeré drama pro tu část našeho teamu, který letěl vzduchem končí. Pro ty kteří nám zajišťují pozemní doprovod, ale zdaleka ne. Obě Avie jsou na letišti středem pozornosti, dokonce i policejní vrtulník při přeletu města, nad námi zakroužil a posléze i přistál. Naštěstí z něj nevystoupil Simir Gerchan, takže Avie mohou zítra odstartovat na další etapu.
Příjezd pozemního doprovodu také neprobíhal úplně bezproblémově. To se týká hlavně výpravy v Pathfinderu, kterou sice GPS navigace provedla po krásách Německa, jen ne na letiště v Coburgu. Nakonec, díky skvělé off road vlastnosti vozu, dorazili jen pár minut po doprovodné dodávce.

Souhrnný report Milana Mikuleckého z prvního dne - sobota 26. července

Hodinu startu jsme určili na 9.00 z Letňanského letiště, Avia BH 5 je zde již od pátku, ale její starší "sestra" Avia BH 1 zůstala vzhledem k přeháňkám, které právě v pátek odpoledne nepravidelně zavlažovaly Prahu na letišti Točná. Navíc její pilot Marcel Sezemský měl, tak jako většina z nás pátek plný pracovních povinností a možná i proto nebylo jinak než, že přeletí do Letňan až v sobotu ráno. První telefon, který v sobotu mám je právě od Marcela, je v Modřanech (pod letištěm Točná) a je tam mlha s dohledností na dvacet metrů. Navzájem se utěšujeme, že na kopci to bude určitě lepší. Není. Je za dvacet minut devět, my jsme na letišti v Letňanech "boska" je venku před hangárem, okolo ní je spousta lidí, kteří se s námi přišli rozloučit a Marcel konečně startuje z Točné. Po deváté je u nás v Letňanech a teď konečně všechno začíná nabírat spád. Kluci mechanici rychle dotankovávají letadla a my s Marcelem se jdeme domluvit s Martinem a Honzou, piloty doprovodné Cessny, kterým v následujících dnech musíme slepě důvěřovat, protože pro nás budou zajišťovat nejenom komunikaci se všemi letišti a letovým provozem na trati,ale hlavně budou navigovat. Pak společná fotka všech, tedy nejenom pilotů, ale i pozemního doprovodu, bez kterého bychom doletěli tak maximálně zpět do Boleslavi a můžeme do letadel. Všechno jde najednou tak rychle, že se málem nestihnu ani rozloučit se svojí rodinou. Nakonec startujeme někdy před desátou. Dvěma průlety nad dráhou se loučíme s Letňanským letištěm a pak už jenom doháním Marcela, což se mě i Cessně povede nad Pruhonicemi. Řadí me se do formace, ale to už Marcel potlačuje do průletu nad svým domovským letištěm Točná a já zjišťuju, že mu najednou nestačím! Nezbývá než razantně přidat plyn a také potlačit směrem dolu. Nad údolím Vltavy už jsme zase vedle sebe a já zjišťuji, jaké to bude udržet se ve formaci s letadlem, jehož cestovní rychlost je o nějakých 20 kilometrů v hodině nižší, než ta moje. Kolem nás je ve vzduchu pořád spousta letadel, lidi si nás přilétají prohlédnout a vyfotit. Mezi jinými i Cessna kluků z Aviatického klubu, kteří jsou také jedněmi z partnerů našeho letu. Teď mají na palubě kameramana z televize a našeho fotografa Petra Kříže. Jak se později na zemi dozvídám Petr se v zápalu pro svoji profesi v jeden okamžik málem odpochodoval z letadla. Je tu Kalštejn, první z hradů na naší dnešní trase. Lidé zezdola mávají, fotografové z okolních letadel chtějí fotit s hradem v pozadí a Marcel, (který kvůli menší rychlosti letí první) začíná kroužit. Nemám šanci se ho udržet, protože letím na svojí přistávací rychlosti, nemůžu si dovolit točit nějak razantně, naproti BH 1 mě ve svých utažených zatáčkách začíná mizet. Kromě ní si snažím zachovat přehled, kde je Karlštejn, kde ostatní letadla, jakou mám rychlost a výšku a výsledkem je, že krásné formace dvou historických letadel se všechno naše snažení mění v bláznivý dogfight. Řadíme se vedle sebe a pokračujeme po trase, tady už se mi daří sladit všechno tak, abych se bezpečně mohl udržet ve formaci s BH 1 nad Žebrákem a Zbirohem už nám to, alspoň podle komentářů z doprovodných letadel jde pěkně. Nad Zbirohem koukám na hodinky, dnes se zde žení právník který zastupuje naší firmu, bohužel je příliš brzo na to, abych ho mohl pozdravit. Od Plzně se začíná měnit krajina, cesta přestává ubýhat a já hypnotizuju pohledem ukazatel teploty hlav válců, aby zůstali, tam kde mají. V okamžiku,kdy si říkám,že čalouněná sedačka v bosce by byla příjemná záležitost, slyším ve sluchátkách Martina: letiště Tachov do šesti minut. Ještě slyším sám sebe, jak říkám, pozor na Knížákovu chatu (podivný člověk, který si koupil chalupu u letiště, a teprve potom zjistil, že tam také létají letadla a to mu vadí) a míjíme jí v dostatečné vzdálenosti, ale to už je tady letiště a nasazujeme na přistání, první Martin s Honzou, potom Marcel a já poslední. Letiště tu mají krásné, nejenom, že je velké, ale také rovné, žádný letňanský "hopsodrom". Zažívám standartní situaci,kdy v určité fázi dojezdu, kdy u bosky klesne rychlost, tak, že vzduch od motoru přestane ofukovat výškovku se nedá letadlo řídit a člověk čeká, kam se vydá. V tuto chvíly, u letadel s ostruhou člověk normálně použije brzdy, ty ale boska nemá. Podvědomně cítím, že přesto nohama ze zvyku "brzdím". Dojíždíme před letištní klubovnu a já se ocitám o osmdesát pět let zpět. Lidé nám tleskají! Dokonce je tu i majitel letiště se starostou města Tachova, aby nás u nich osobně přivítali. Je to milé, připomíná to dobu, kdy ještě létání nebylo něco samozřejmého, a každý let byl vlastně úžasným dobrodružstvím. Dnes tomu není jinak, ale už si to nikdo nepřipouští.

25. července 2008

Po včerejším navigačním briefingu jsme definitivně určili přesnou trasu letu. Ta naše je narozdíl od moderních letadel, která létají tzv. vzdušnou čarou, tedy nekratší přímou cestou, výrazně komplikovanější. Jedním z důvodů je, že vzhledem ke stáří motoru Avie BH 5 i k obecně horším letovým vlastnostem po případné poruše motorů našich letadel, se musíme vyhýbat všem větším městům, lesům, vodním plochám – obecně všem místům, na kterých v případě potřeby nemůžeme provést nouzové přistání. Tím druhým důvodem je pak to, že se náš let snažíme zopakovat se vším všudy. Před osmdesáti pěti lety, kdy letěl JUDr. Zdeněk Lhota, neměl k dispozici žádnou satelitní navigaci, a proto se musel orientovat pouze podle mapy a významných bodů na zemi. I naše první etapa (jediná, která povede pouze nad Českou republikou) tak bude po cestě kopírovat významné orientační body – pracovně ji nazýváme „Po hradech a zámcích“.

Po startu na letišti Praha Letňany v sobotu 26.7. v 9.00 ráno poletíme po trase: letiště Praha Točná – Karlštejn – Točník – Žebrák – Zbiroh – Tachov. Pokud tedy plánujete sobotní výlet po památkách, máte velkou šanci vidět velice zblízka, samozřejmě ve vzduchu, i naše letadla na začátku jejich dlouhé cesty. Ti z vás, kteří chcete vidět i postup, jak se startují historická letadla a samotný start, jste zváni na letiště Praha Letňany v sobotu 26.7. v 8.50 před hangár letecké školy Letov Air.

25. července 2008

Akce na VATSIM stále pokračuje, podrobnosti ve fóru.

23. července 2008

Odlet z letiště Praha-Letňany je plánován na sobotu 26.7. v 9:00.
Jde o akci veřejnou, jste srdečně zváni.

První etapa letu bude po vzletu z Letňan probíhat po trase letiště Praha - Točná, Karlštejn, Točník, Žebrák, Zbiroh, Tachov. Na letišti u Oldřichova nedaleko Tachova (LKTD) budeme přistávat před polednem, patrně mezi 10:30 a 11:30.

22. července 2008

Zpráva od jednoho z organizátorů a účastníků virtuální akce na síti VATSIM:

"Letíme po etapách podle plánku reálné trasy. Letíme vždy večer od cca 20:00, každá etapa vyjde na hodinu a kousek, rychlost 140 km/h, ground speed vychází tak na 130 km/h. Navigace bez problémů, letíme opravdu podle terenu, samotného mne překvapuje, že to je poměrně snadné. Teď přenocujeme v Coburgu (na kopci) a dnes večer odlet 21:30 k Frankfurtu (Ober-Mörlen). Přidávají se němečtí piloti a kolem hlídkují vrtulníky :)
Letí nás skupina 6ti lidí, z toho 3ks Avia BH-5, zbytek Cessna, Piper a Z-226M. Do Brusselu dorazime v pátek večer, když to dobře půjde. Vše je ve fóru."

21. července 2008

Virtuální přelet probíhá zdárně dále, hlavní skupina je nyní v německu. Zde je několik screenshotů z letu. Připomínáme, že zůčastnit se může každý i mimo hlavní skupinu, podmínky letu najdete na odkazu níže.

20. července 2008

Dnes na virtuální síti VATSIM začal přelet letounů Avia BH 5 do Bruselu. Pokud vlastníte Flight Simulator a létáte online, můžete si přelet také vyzkoušet. Po validaci letů bude z účastníků vybrán výherce, pro kterého bude připraven let ve skutečné Avii BH 5. Veškeré podrobnosti se dozvíte v českém fóru VATSIM. Je pravděpodobné, že se podobná akce uskuteční také na síti IVAO, budeme informovat.

19. července 2008

Zprovozněn web k přeletu letounů Avia z Prahy do Bruselu. Do startu letu zbývá 7 dnů.

18. července 2008

Přípravy na přílet do Bruselu

Dnes jsme se zúčastnili porady na velitelství 15. wingu transportního letectva Belgického vojenského vojenského vojenského letectva. Po zvážení všech možných variant, jsme nakonec dospěli k dohodě, že cílovým letištěm pro přílet obou Avií bude letiště Brussel - Grimbergen. Spolu s vojenským přidělencem plk. gšt. Jánem Sitárem a podplukovníkem Peterem Lepezem z Belgického vojenského letectva, jsme měli možnost navštívit i letiště Brussel - Grimbergen a se zástupci místního aeroklubu, domluvit podmínky pro přílet a vystoupení. Porady samotné se zúčastnili i redaktoři zpravodajské televize Z1.

14. července 2008

Dnes jsme na letišti Praha Letňany uspořádali tiskovou konferenci, na které jsme představili náš projekt letu historických Avií do Bruselu. Vzhledem k počasí se nám nepodařilo přeletět Avii BH 5 podle plánu v neděli odpoledne a na LKLT jsme nakonec přistáli dvacet minut před začátkem tiskové konference. Všechny přítomné mile překvapil velký zájem médií (přišlo více než 30 novinářů). Fotografie naleznete zde.